Co “ to je ” v této pasáži?

Toto je použití starý způsob frázování, který se nazývá koncesivní spojovací klauze , jak je vysvětleno v tato odpověď . Poznáte to podle inverze předmětu a slovesa a přechodu od slovesného tvaru přítomného času.

V dnešní době s největší pravděpodobností uvidíte koncesivní spojovací věty ve zkamenělých frázích, jako je tato:

1. Pojď, peklo nebo velká voda, pořád se nepohnu ani o centimetr.

Znamená to totéž jako toto:

2. I když by se mělo objevit peklo nebo velká voda, stále nikam nechodím.

Takže ve vašich příkladech je to jako říct:

I když by to měly být praktiky, způsob zacházení s příbuznými nebo prostě jídlo, které nedokážou s úsměvem dostat dolů, tak či onak lidé vždy najdou něco nechutného v jiné kultuře.

CGEL 1985 říká o koncesních klauzulích:

Koncesivní klauzule naznačují, že situace v maticové klauzuli je v rozporu s očekáváním ve světle koncesní klauzule.

Za starých časů klauze, které byly v rozporu s očekáváním, měly jinou formu slovesa než normální. Většina takových použití dnes má poněkud „vyvýšený“ registr, je to jedno z literatury nebo poezie, nebo někdy oratoř nebo právní úprava. Předchozí věta je toho příkladem a používá konjunktivní konstrukci v inverzi.

Ale nemusíte to dělat tak. Koncesní klauze často začínají podřadnými spojkami jako ačkoli, i když, i když, i když, ať, bez ohledu na to, ledaže, nebo některý z různých wh- + vždy slova jako cokoli, ať už je to kdokoli, kdekoli a všechno ostatní podobné.

Jak by se dalo usoudit z výskytu ledaže a i když v tomto seznamu je lze považovat za protázi – což znamená část „pokud“ – podmíněného. Velký rozdíl spočívá v tom, že předpokládají zápor slovesa, kterému vládnou, něco „v rozporu s očekáváním“.

Jako takové koncesivní klauze historicky nabízely konjunktivní formu slovesa, nikoli normální. Vidíte to dost často v rané střední angličtině Shakespeara a ve verzi King James. Například Job 13:15 zní:

Ačkoli zabil mě, přesto mu budu věřit.

Všimněte si, že to je „zabije“ v konjunktivu, ne „zabije“ v orientační. V dnešní neformální konverzaci bychom byli mnohem vhodnější buď to uvést v orientačním, nebo použít modální pomocnou látku. Například:

3. I kdyby mě měl zabít, budu mu důvěřovat.

4. Dokonce pokud mě zabije, budu mu stále důvěřovat.

Stará konjunkce jinak stále vyžaduje spojovací způsob nebo způsob:

5. Aby nezbyly žádné pochybnosti, žalobce ukázal porotě brutální jizvy bodující a křižující mu záda.

6. Jinak tam pokud zůstanou jakékoli pochybnosti, žalobce ukáže porotě brutální jizvy bodující a křižující mu záda.

7. Aby nezbyly žádné pochybnosti, žalobce ukáže porotě brutální jizvy bodující a křižující mu záda.

Dalším způsobem, jak vytvořit anglický podmíněný výraz, je úplně vynechat spojku, ale použít inverzi a buď spojovací způsob, nebo modální:

8. Pokud by tomu nebylo jinak, okamžitě byste se o tom dozvěděli.

Což znamená:

9. Pokud by to bylo jinak, dozvěděli byste se o tom i okamžitě.

Takže v současnosti při vytváření těchto ústupků získáte i obrácené verze:

10. Ať už je to v dobrém nebo pro nemocné to nebudu mít jinak.

11. Pokud to bude dobré nebo pro nemocné, nebudu to mít jinak.

Pokud používáte spojku, nepotřebujete žádnou inverzi, ale způsob ve starém stylu může přesto trvat spojovací způsob:

12. Ať už buď pro dobro nebo pro nemocné, nebudu to mít jinak.

Pomocí explicitní koncesní konjunkce ji však můžeme vrátit zpět k normální formulaci přítomného času:

13. Bez ohledu na to, zda je to dobré nebo nemocné, nebudu to mít jinak.

14. Dokonce pokud je to pro nemocné, nebudu to mít jinak.

Většina obrácených podjednotek koncesivních klauzí se dnes vyskytuje ve zkamenělých frázích a již není produktivní. Dnes už takové lidi neslyšíte:

15. Vždy tu pro vás budu, ať se stane cokoli.

16. Řekni, co chce, nikdy mu nevěřím.

Bylo by neformálnější a méně poetické místo toho říkat:

17. Ať se stane cokoli, vždy tu budu pro vás.

18. Bez ohledu na to, co říká, já Nikdy mu nevěřím.

Vrátíme-li se konečně k původní citaci, mohlo to také být formulováno takto:

Lidé budou vždy považovat některý aspekt jiné kultury za nechutný, bez ohledu na to, zda je zvyky a praktiky, způsob zacházení nebo příbuzní, nebo prostě jídlo, které se jim s úsměvem nedaří dostat dolů.

Tyto opravdu všichni znamenají totéž. Vypadá to, že je mnohem snazší použít verzi koncesivní konjunktivní klauze „ať už je to“, kterou obsahuje váš originál.

Komentáře

• Skvělá odpověď. Mám otázku: tak, jak jste to popsal, by nemělo být (/ bylo) chybné říkat ať je to peklo, přežiju to , ale všechny příklady I ' Dosud jsme viděli, že máme dvě nebo více možností: Ať už je to peklo nebo velká voda, přežiju to . Možná, že použití převedeného konjunktivu be bez nebo není (/ nebylo) idiomatické. Mýlím se?
• To je nesmírně fascinující! Ukázala by tato věta ustupující spojovací klauzuli? Kdybych odešel o několik minut později , dorazil bych včas.

Jak uvedl tchrist ve své odpovědi, „ať už“ je inverze přítomného konjunktivu slovesa být v podmínkové klauzi. Toto použití je obecně archaické, s výjimkou některých případů, kdy je význam klauzule „bez ohledu na to, zda … nebo …“, například ve vaší otázce. Wikipedia

Příklady

• „ Buď naživu nebo buď mrtvý … „

• “ ať je skutečný Renoir nebo ne, Považuji tento obraz za fascinující. “ (Ať už je to skutečný …)

• Mezinárodní rozdíly v dotacích na zdroje životního prostředí existují, ať už kvůli rozdílům ve fyzických vlastnostech zemí, ať už kvůli rozdílům podle vkusu lidí „ Ekonomika mezinárodního obchodu

Váš odstavec znamená „Všichni jsme do určité míry ovlivněni prvky kultury naší vlasti. Návštěva jiné země nám jistě ukáže různé zvyky, některé nechutné. Může to být jiný způsob zacházení s příbuznými, nebo prostě jídlo, které nezvládneme s úsměvem.

Komentáře

• zavolám že konjunktiv, ne infinitiv. (Subjunktivní náladu lze také snáze zjistit v poněkud staromódním " zda být " moderního " Ať už je ".)
• @Th é ophile Děkuji. Zkontroloval jsem to ' a podle toho upravím svou odpověď.