Co znamená svatý Augustin předurčením?

Jak zdůrazňuje citát v textu vaší otázky, sv. Augustin odvodil z novozákonních textů tuto definici: „Předurčení je předzvěstí a přípravou těch Božích darů, přičemž ti, kdo jsou doručeni, jsou s největší pravděpodobností doručeni. „(1) V této definici slovo„ předzvědomí “nebere v tom smyslu, že Bůh předvídá zásluhy vyvolených, ale že předvídá a připravuje dary, jimiž budou vyvolení skutečně zachráněni v pořadí popravy. „Svým předurčením Bůh předpověděl, co musí udělat,“ (2) aby své vyvolené neomylně nasměroval k věčnému životu. Zde Augustin opakuje slova našeho Pána: „Moje ovce. . . nezahyne na věky. A nikdo je nevytrhne z Mé ruky. “(3)

Podle svatého Augustina předurčení předpokládá z Boží strany rozhodnou a definitivní vůli posvětit a svobodně zachránit všechny vyvolené. (4) Bůh je zná individuálně a přeje si, aby je činili záslužnými činy, které jsou nutné pro vstup do nebe. Chce jim dát milost vytrvat až do konce. „..Je to Bůh, který ve vás pracuje, jak pro vůli, tak pro uskutečnění podle své dobré vůle.“ (5) Skutečnost, že Bůh předvídá naše spásné a záslužné činy, předpokládá podle učení svatého Augustina dekret Boží vůle, pokud jde o tyto činy. (6)

Je možné, že by člověk měl mít moc zmařit úmysl všemohoucího bytí, které má Předzvědomí všech věcí. Tyto mají jen slabé pojetí tak velké otázky nebo to, co mají, nestačí, kdo si myslí, že všemohoucí Bůh něco chce a je bezmocný to uskutečnit kvůli tomu, že mu slabý muž brání.

Augustin říká, že Boží vůle je všemocná a účinná (nejúčinnější). (7) V jednom z jeho pojednání čteme takto: „Není pochyb o tom, že lidské vůle nemohou vzdorovat (in sensu composito) vůli Boží, který učinil vše, co chtěl na nebi i na zemi, v tom, že dělá, co chce, a kdy chce s. Nepochybně má moc pohnout lidským srdcem, aby se podřídilo jeho všemohoucí vůli, jak se mu zlíbí. “(8) Z toho vidíme, že podle názoru svatého Augustina jsou dekrety božské vůle neomylné ne protože Bůh ví, že dáme souhlas, ale protože je všemohoucí. Rovněž říká: „Závěry lidí jsou více v Boží moci než v jejich vlastní.“ (9) V dalším ze svých děl říká: „Není pochyb o tom, že budeme, kdykoli budeme chtít, ale On je příčinou naší vůle, co je dobré; . . . není pochyb o tom, že jednáme, kdykoli jednáme, ale On je příčinou našeho jednání tím, že nejúčinněji posiluje naši vůli. “(10) Ještě jasněji, když o tomto předmětu předurčení hovoří odborně, říká:„ nikdo, kdo je zatvrzen v srdci, odmítá milost, protože je primárně dána k odstranění této tvrdosti srdce. „“ (11)

St. Augustin opakovaně učí a zdůrazňuje, že předurčení je bezodplatné. V diskusi o daru vytrvalosti říká: „Proč je jedno ze dvou dětí zajatých prvotním hříchem, proč je jedno vzato a druhé ponecháno?A ze dvou zlých osob, které již v letech pokročily, proč je jeden povolán a druhý ne? To vše se týká nevyzpytatelných Božích soudů. “(12) Říká také:„ Proč Bůh vyvozuje tento a ne ten druhý, nesnažte se soudit, pokud se nebudete mýlit. “(13) Co přesně tvoří podstata záhadou je podle názoru svatého Augustina neschopnost člověka zjistit důvody božské volby. K této nemožnosti se neustále vrací a jeho oponenti z ní nenacházejí únikovou cestu. Tato nemožnost je slib jeho věrnosti učení sv. Pavla. Je to takřka řečeno téma jeho učení. (14)

Jako doktor církve Augustin velmi rozvinul katolickou nauku o předurčení. Otcové před dobou svatého Augustina, zejména řečtí otcové, často vykládali předurčení ve smyslu vůle vzdát slávu po tomto životě. Sotva o tom mluvili, pouze prostřednictvím nabádání, a pak měli na mysli předem vytvořené pořadí popravy, ve kterém zásluhy předcházejí slávě, zatímco jak to Bůh zamýšlel se děje v opačném pořadí. (15) V pořadí podle úmyslu Bůh chce konec před prostředky; proto chce zachránit dobrého zloděje, kterému uděluje milost konečné vytrvalosti. Ale v pořadí popravy dává věčný život jako odměnu za záslužné činy. Tento rozdíl mezi záměrem a popravou se na problém předurčení uplatnil jen postupně. Zpočátku to bylo nejasně aplikováno svatým Augustinem, a pak stále jasněji scholastickými teology.

Předurčení (16), jak je definováno církví, se zřídka setkalo s herezí predestinarianismus:

Podstata tohoto kacířského predestinarianismu (17) může být vyjádřena v těchto dvou základních propozicích, které navzájem nesou vztah příčiny a následku:

• absolutní vůle Bůh jako jediná příčina spásy nebo zatracení jednotlivce, bez ohledu na jeho zásluhy nebo nevýhody;

• pokud jde o vyvolené, popírá svobodu vůle pod vlivem účinné milosti, zatímco staví zavržence pod nutnost spáchat hřích v důsledku absence milosti.

Obrana církve proti nauce svatého Augustina o svobodné vůli nám objasňuje, co církev vytrvale učila, především proti předestinarianismu a poté proti kalvinismu, bajanismu a jansenismu.

V pátém století Lucidus, kněz katolické církve, který byl obviněn z toho, že učil předestinarianismus nebo předurčení ke zlu, odvolal své učení v Radě v Arles, která se konala v roce 473. Jeho názor , jak jej formuloval koncil, zní takto: „Že Kristus Pán, náš Spasitel, nezemřel pro spásu celého lidstva; . . . že Boží předzvědění nutí člověka k věčné smrti, nebo že ti, kdo jsou ztraceni, jsou ztraceni z Boží vůle. . . . Stejně tak odmítám názor toho, kdo říká, že někteří jsou předurčeni k věčné smrti a jiní jsou předurčeni k věčnému životu. “(18) Při svém odvolání Lucidus potvrdil, že ten, kdo je ztracen, mohl být spasen. (19)

Rada Quierzy (853)

Kánon 1 – Že Bůh chce určitým způsobem zachránit všechny lidi

Kánon 2 – Že neexistuje nic jako předurčení k zlo, ale že Bůh rozhodl od věčnosti uvalit trest zatracení za hřích konečné nesmrtelnosti, hřích, který předvídal a v žádném případě ho nezpůsobil, ale pouze připustil.

Kánon 3 – Všemohoucí Bůh chce bez výjimkou jsou všichni lidé, kteří mají být spaseni, i když ne všichni jsou spaseni. To, že někteří jsou spaseni, je však darem toho, který spasí; pokud někteří zahynou, je to jejich chyba, že zahynou.

3. valenční koncil (855) důrazněji trval na bezdůvodnosti předurčení k věčnému životu, pokud se liší od prostého předzvědomí, protože toto se vztahuje i na zlo. g k prohlášením tohoto koncilu, nejméně dobrého a nejmenšího trestu, který je spravedlivě uložen, nikdy nenastane bez pozitivního a neomylného Božího nařízení a nedojde k žádnému hříchu a nikde přednostně bez Jeho předzvědomí a svolení. )

Rada Langresů (859)

Kánon 1 – Cokoli Pán potěšil, učinil na nebi i na zemi. Nebo se nic nedělá v nebi ani na zemi, kromě toho, co sám rád dělá, nebo to spravedlivě dovoluje. To znamená, že všechny dobré věci, ať už snadné nebo obtížné dosáhnout, ať už přirozené nebo nadpřirozené, pocházejí od Boha a že hřích nenastává, ani v tomto, ale v tom druhém, bez Jeho božského svolení.

Kánon 2 – Bůh přeje všem lidem, aby byli spaseni a nikdo nezemřel. . . ani po pádu prvního člověka není jeho vůlí násilím zbavit člověka svobodné vůle.

Kánon 3 – Aby však ti, kteří kráčejí po cestě spravedlnosti, mohli tak činit i nadále a vytrvat ve své nevině, uzdravuje a napomáhá svou svobodnou vůli milostí.

Kánon 4 – Ti, kdo jdou daleko od Boha, který si přeje shromáždit děti Jeruzaléma, kteří to nechtějí, zahynou.

Kánon 5 – Proto je to díky Boží milosti svět je spasen; a proto, že člověk má svobodnou vůli, aby byl svět souzen.

Kánon 6 – Adam tím, že chtěl, co je zlé, ztratil moc dělat to, co je dobré … Proto se celá lidská rasa stala masou zatracení. Kdyby z ní nebyl nikdo zachráněn, nebyla by na vině Boží spravedlnost. To, že mnozí jsou zachráněni, je však způsobeno Boží nevyslovitelnou milostí.

Toto poslední tvrzení odpovídá tomu, co řekl sv. Augustin. Tedy na konci na těchto konferencích devátého století biskupové shromáždění v koncilu v Thuzey odmítli absolutně teorii předurčení ke zlu a potvrdili univerzální Boží vůli spasit, jak to udělal Prosper. Bůh nikdy nepřikáže nemožnému, ale chce, aby všichni mohli plnit jeho přikázání a získat spásu. To potvrdili všichni biskupové shromáždění v této poslední zmíněné radě u SS. Augustine a Prosper. Nepopírají však další aspekt tajemství, kterým je: absolutní odměna za předurčení, za skutečné předurčení na rozdíl od zavrhování.

V šestnáctém a sedmnáctém století bylo toto učení církve potvrzeno jak rozhodnutími Tridentského koncilu proti omylům protestantismu, tak odsouzením jansenismu. Církev znovu prohlašuje, že i když člověk utrpěl skvrnu prvotního hříchu, může svobodně konat dobro pomocí milosti a souhlasit s tím, že s ním bude spolupracovat, i když mu může odolat. (21) z toho vyplývá, že Bůh nikoho předurčuje ke zlu; (22) ale naopak chce spásu všech lidí; a Kristus umírá za všechny, i když všichni nedostávají prospěch, který je výsledkem Jeho smrti, „ale pouze ti, kterým je sdělena zásluha Jeho vášně.“ (23) U dospělých jsou pro spásu nutné dobré skutky. „A v pořadí popravy je nebeská sláva odměnou udělenou na konci jejich zkušební doby za záslužné činy.

Podobně se proti jansenismu prohlašuje, že Kristus nezemřel jen pro předurčené, nebo pouze pro věřící; (24) že existuje milost, která je skutečně dostatečná a která umožňuje naplnění Božích předpisů všem, na něž jsou tyto předpisy uloženy. Církev, cituje slova svatého Augustina, znovu říká, že vyvrací Protestanti a jansenisté: „Bůh přikazuje nemožnosti, ale tím, že vám přikáže, vás vybízí, abyste dělali, co jste schopni, a aby se modlili za to, co neumíte.“ (25) Rovněž říká, že „Bůh neopouští spravedlivý, aniž by jimi byli dříve opuštěni. To, že někteří zahynou, je vina těch, kteří zahynou. “(26)

Písmo svaté vyjádřilo stejnou myšlenku těmito slovy:„ Zničení je tvé vlastní, Izraelu; tvá pomoc je pouze ve Mně. “(27)

1. De dono persever., kap. 14.
2. De praed. sanct., kap. 10.
3. Jan 10: 27–28.
4. Srovnej Enchiridion, kap. 100, č. 26
5. Fil.2: 13; srov. De praed. sv., XVIII, 41; De dono persever., XXIII, 63.
6. De dono persever., XVII, 41, 47; XIX, 48; XX, 50; De praed. Sanct., XVII, 34; XVIII , 37.
7. Srov. Enchiridion, kapitoly 95 a další,
8. De Corptione et gratia, kap. 14.
9. Tamtéž, srov. De civitate Dei, V, 9.
10. De gratia et libero arbitrio, kap. 16.
11. De praed. Sanct., Kap. 8. Ve svém tractae ad Simplicandum, Bk. I, q. 2, č. 13, sv. Augustin hovoří o shodné milosti přizpůsobené dispozicím jednotlivce, které Bůh zná
12. De dono persever., Kap.9
13. In Joan., Tr. 26
14. De dono persever., VIII, 17; IX, 12, 21; XI, 25; XII, 30. De praed. Sanct., VIII, 16; XIV, 26. De Corptione et gratia, VIII, 17, 19 (v pořadí popravy).
15. Srov. Dict. De Théol. Cath., Art. „Prédestination“, otec Simonin, OP
16. http://www.newadvent.org/cathen/12378a.htm
17. http://www.newadvent.org/cathen/12376b.htm
18. http://www.catecheticsonline.com/SourcesofDogma.php , č. 316
19. http://www.newadvent.org/cathen/13703a.htm
20. http://www.catecheticsonline.com/SourcesofDogma.php , nos. 321-22.
21. Tamtéž, č. 797; d. Ne. 816
22. Tamtéž, č. 827.
23. Tamtéž, č. 795.
24. Tamtéž, č. 1096, 1294, 1380 a násl.
25. Tamtéž, č. 804.
26. Tamtéž, č. 804. 806, 1794.
27. Ozeáš 13: 9

vidím to jako objasnění toho, co je to předurčení.

Dvě hlavní součásti jsou klíče:

1. Předběžná znalost
2. Přední ordinace

Vzor to je vidět, když se podíváte na jedno stvoření, které následuje další stvoření, jak je naznačeno ve Zjevení 21: 1. Jdeme z tohoto „světa“, ve kterém jsme nyní, do toho, co písma nazývají „svět, který přijde“, když bude „nová nebesa a nová země“.

Koncept zde je, že existuje proces, kterým procházíme mezi světy, který nám přiřazuje určitou úroveň fungování ve světě, kterou máme následovat. Paul o tom mluvil v 1. Kor. 15 kde udělal analogii, aby odpověděl na otázku, v jakém těle vstaneme, když budeme vzkříšeni v „budoucím světě“. Použil symboly, které také vidíme v účtu vytvoření. Řekl, že někteří povstanou s masem ryb, někteří z drůbeže, někteří z plíživých věcí atd. A sláva, s níž povstanou, bude přirovnána ke slunci, měsíci a hvězdám.

Takže když jsme souzeni Otcem, provádí se to podle Jeho znalostí toho, kdo a co jsme na tomto světě byli, a pak jsme nám udělili „nové jméno“, které nás předurčuje na nějaký konkrétní způsob masa v nějaké schopnosti slávy pro náš „budoucí svět“.

Můžete o tom uvažovat, jako když Adam dostal vládu nad všemi věcmi a Bůh mu přikázal, aby před něj přivedla všechna stvoření, aby jim Adam mohl dát „jméno“. Když o tom přemýšlíte takto, můžete vidět Adama jako typ Otce, který vynáší soud nad všemi „stvořeními“ a přiřazuje jim určitou úroveň slávy, když přicházejí do nových nebes a na novou zemi.

Když se podíváte na Adamovu životnost 930 let, můžete vidět, že tato velká práce „pojmenovala“ (soudila) všechna „stvoření“ (lidi) na novou předem určenou úroveň slávy (na 1 Kor 15) ), by nebyl žádný malý podnik. Proto Adam dostal Nevěstu, Evu, jako pomocníka a společníka, který měl pomáhat při plnění těchto úkolů.

To vše se může jasně zaměřit, pokud uvidíte Adama a Eva přichází na konci 6. stvoření (tisíciletí) stvoření a je mu dána nadvláda, která měla překlenout sedmý den stvoření (tisíciletí) stvoření. Jinými slovy, Adam byl přiveden v posledních dnech současný cyklus Stvoření, aby bylo možné uspořádat a připravit nový cyklus Stvoření, který bude následovat.

Takže Bůh přenesl na Adama a Jeho Nevěstu Evu odpovědnost vykonávat dílo shromáždění všech znalostí nezbytných k předurčení (pojmenování) všech duší tohoto cyklu Stvoření na určitou úroveň slávy v cyklu Stvoření, který bude následovat. Od Adama a Evy by tedy bylo vyžadováno velmi značné množství genealogických prací, aby mohli správně a odpovědně vykonávat povinnosti, které jim Bůh dal.

Když Genesis 2: 4 říká, že vše, co bylo řečeno dříve ve dnech Stvoření se týká generací lidí, které byly organizovány v „jednom dni“, což naznačovalo, že tato práce organizovat každou duši na určitou úroveň slávy trvala přibližně tisíciletí. Tato práce je „duchovním stvořením“, které předchází skutečnému zavádění „hmotného stvoření“, pokud jde o to, že lidé jsou skutečně fyzicky vzkříšeni v souladu s tím, co předurčili jejich jménem podle toho, jaké „jméno“ Adam a Eva jim je dala.

Bez ohledu na jednotlivce mají všichni předurčení, které jim dal Adam na základě Jeho znalostí o nich, což je to, co přinášejí do svého vzkříšení jako jejich předem určené okolnosti, mohou postupovat nebo odbočit v závislosti na jejich individuálních volbách. Každý cyklus Stvoření přináší novou příležitost nechat si napsat novou „Knihu života“ s novými znalostmi věnovanou novému Adamovi, který potom vydá nové jméno všem „tvorům“. Tento cyklus se opakuje znovu a znovu, jak světy přicházejí a odcházejí.

Komentáře

• Díky za podrobnou a promyšlenou odpověď, ale chtěl jsem to, co katolická církev učí (tak jsem to označil [tag: catholicism] to vypadá spíš jako něco ze Life of Pi.
• jednoduše jsem odpověděl na otázku tak, jak byla pokládána. Pokud jste chtěli pouze katolickou perspektivu, pak je třeba otázku výslovně požádejte o takové, aby lidé jako já neztráceli dech tím, že si dělají legraci.
• Myslím, že jsem to udělal, souhlasím s vámi o plýtvání časem odpovídání na otázky
• ‚ jste výslovně neřekli, že vás zajímá pouze katolická perspektiva. Názor, který jsem sdílel, není ‚ Není specifický pro žádnou konkrétní sektu nebo větev křesťanství a je jednoduše odvozen z toho, co je napsáno ve svatém písmu, a nevidím důvod, proč by katolík nebyl schopen pojímat věci tak, jak jsem to představil on re.