V článku Washington Post (vydání z 27. července) s názvem „Zjištění, na čem záleží ve středním věku„ Je to všechno? “krize , Carolyn Hax píše takto:
„Samozřejmě vyladěte: Cestovatelé by měli cestovat a dárci by měli dávat a umělci by měli umění (to je sloveso, že?). Pokud pouhé vylepšení nepřinášejí smysl, pak ano, berte tyto nedávné úmrtí jako nápovědu přehodnotit, kdo jste a jakou cestou se chcete vydat. – – – Váš život je přesně tam, kde ho chcete mít – přesně tam, kam vás vaše rozhodnutí zavedla – a to lepší osvětlení je vše, co potřebujete, abyste viděli jeho krásu. “ http://www.washingtonpost.com/lifestyle/style/carolyn-hax-figuring-out-what-matters-in-a-midlife-is-this-all-there-is-crisis/2014/07/27/d3cceeb8-0c5c-11e4-8341-b8072b1e7348_story.html?wpisrc=nl%5fmost
Ptá se „ to (umění) je sloveso, že? “ sama.
Ale jak CED, tak OED poskytují definice „umění“ pouze jako podstatné jméno.
Bylo mi řečeno, že většina podstatných jmen je přenositelná na slovesa některými z respektujících uživatelů několikrát na tomto webu. Ale jak se autorka ptá „„ umění “, to je sloveso, že ?,“ ani ona se nezdá být příliš přesvědčená o tom, jak používá toto konkrétní slovo jako sloveso, natož jako rodilý mluvčí angličtiny jako já. .
Je zcela běžné používat „umění“ jako sloveso ve smyslu „vyrábět / vytvářet“ umění (díla), jak je uvedeno ve výše uvedeném citátu?
Komentáře
- Určitě si z toho používání dělá legraci. Opravdu to nezní dobře (ale nevím proč) a já jsem v takových věcech obvykle docela liberální. Tuším, že to pro ni také nezní dobře.
- Vy jste ‚ udělali to znovu, Yoichi! V tomto případě nejde o případ špatného psaní zapisovatelem; je to ‚ případ spisovatele záměrně používajícího slovo hravým a rozšiřitelným způsobem.
- Aby bylo jasno, ano, můžete absolutně použít jakýkoli podstatné jméno vůbec jako sloveso . Určitě byste našli mnoho případů, kdy lidé používají “ art “ jako sloveso zábavným způsobem. Například se zdá, že si pamatuji, že jsem to dělal jednou, když jsem žil v soho (hloupá část NYC s mnoha uměleckými galeriemi). Dali jsme si kávu a řekl jsem něco jako “ let ‚ s go art, viď? “ (což znamená, pojďme ‚ s podívat se na idiotské domýšlivé galerie). Takže ano, můžete použít jakákoli podstatná jména jako sloveso , často do určité míry vtipné / nepředvídatelné. v některých případech se samozřejmě stává běžným (jako v “ necháme ‚ s udělat oběd “ něco takového).
- Text ‚ ve skutečnosti otázku neklade? Ne všechna podstatná jména se hodí k verbalizaci, i když angličtina je verbalizujícím jazykem. Pojďme ‚ s demokracií na tomto místě. [huh?] Nechť je ‚ pravda. [double-huh]. Myslím, že člověk musí být rozumný.
Odpovědět
Rozhodně to není běžné a stejně, jak jste předpokládali je to hra na předchozí dva příklady v seznamu „Travelers“ a „Givers“.
Neaplikuje zcela přesně trend: Traveler, Giver, Artist – protože první dva používají přípona -er v anglickém jazyce k označení „akčního“ slovesa (akce) a „Umělec“ není „Arter“.
Toto je ale syntaktický vtip: Cestovatel je jeden kdo cestuje, jako umělec je ten, kdo „umí“.
Pokud je však otázkou, zda je to v angličtině běžná praxe, pak ne, rozhodně ne.
Aktem uměleckého vyjádření se rozumí akt stvoření nebo konstrukce, který má něco udělat nebo udělat nebo vytvořit.
Běžné výrazy jsou: umělec vytváří …; umělec dělá …; umělec vyjadřuje … a další podobné frázové výroky.
Zatímco je správné a běžnou anglickou praxí říci: a tr aveler cestuje; dárce dává.
Komentáře
- Mnoho konkrétních příkladů umění se řídí vzorem, např. malíř maluje. Je také běžné, že se přípona -or objeví místo -er: sochař sochař. Který připomíná opravu pro “ akčního hráče „: “ herec jedná. “
odpověď
Ne, není to běžné.
V tomto použití se „vtip“ používá jako vtip. V angličtině si dělá legraci, protože ostatní formy jsou správné. Cestovatel je někdo, kdo cestuje. Dárce je někdo, kdo dává. Umělec je však výjimkou, protože „umění“ není platným slovesem (i když většina lidí i přes zneužití pochopí, co se rozumí).
Odpověď
Ne, není to běžná praxe.
Otázka v původním textu ( „[T] hat“ sa verb, right? “) Je rétorická otázka (a mírně sarkastická). V tomto případě ji autorka používá k prokázání, že používá jiné než standardní gramatiku úmyslně, místo aby vás přemýšlelo, zda to byla nehoda, nebo se možná zajímalo, jestli skutečně neví nic lepšího.
Dalším příkladem rétorické otázky by bylo, kdyby někdo navrhl něco hloupého, a někdo jiný říká: „Jistě, co by se mohlo pokazit?“ (Znamená to, že se pravděpodobně pokazí velké množství zjevných a zoufalých věcí a že dělat cokoli je špatný nápad.)
Rozeznání rozdílu mezi skutečnou a rétorickou / sarkastickou otázkou může být obtížné, zejména v tištěné podobě (slovní narážky jsou obvykle jasnější). V tomto případě je slovo „správně?“ mírným tipem, stejně jako základní znalosti, které Carolyn má roky a roky zkušenost s psaním a pravděpodobně také má korektora, ale v jiném kontextu to mohla být skutečná otázka.
Další příklad, který by mohl jít oběma způsoby: „Ryby jsou zvířata, že?“ Může být (mírně neslušný) způsob, jak vegetarián odpovědět na otázku, zda jedí ryby nebo ne, když se jich znovu a znovu ptají členové rodiny, kteří „zapomněli“, jaké potraviny nejí. Na druhou stranu si představte, že se malé dítě ptá – v takovém případě se jedná o skutečnou otázku, dítě se stále učí, co jsou zvířata a co ne.
Ne všechny rétorické otázky jsou tyto neformální nebo si děláte srandu, ale ty srandy jsou asi nejtěžší najít.
Komentáře
- Správně, ‚ s cutesy, v nejlepším případě.
- Souhlasím: “ art “ není sloveso a publicistka, paní Haxová, to používá jako sloveso pro efekt. Pokud by chtěla být více “ správná „, mohla by mít napsáno “ umělec by měl dělat nebo dělat umění „. Různé typy umělců to dělají různými způsoby: malíři malování, sochaři sochařství, kreslíři kreslit, psát spisovatelé, zpívat zpěváci, kuchaři vařit atd.; ale hudebníci dělají hudbu, instrumentalisté hrají jejich nástroje atd.