Nemělo by „umění“ být „je“ v „Otci náš, který jsi v nebi“? (Čeština)

„Náš Otče, který jsi v nebi, posvěť se buď Tvůj (tvůj ) Jméno, „je zbytek této věty.

Říkáním“ Náš Otče … Tvůj … „oslovuješ osobně Boha, takže druhá osoba je jednotná (ty jsi). (První osoba v jednotném čísle: Já jsem. Třetí osoba v jednotném čísle: on / ona / to je.) „Náš Otec“ nemluví o Bohu; mluví k Bohu. (Je to jako říkat: Hej, tati, ty, tam nahoře. Požehnáno buď tvé jméno.)

Kdyby to bylo o Něm , určitě by to bylo On . Ze stejné knihy, která uvádí Náš Otče, který jsi v nebi :

Neboť Pán je náš soudce, Pán je náš zákonodárce, Pán je náš král; on nás zachrání. – Isaiah 33:22

Citace zdroje:

Když jsi gramatický předmět konečného slovesa v indikativní náladě, slovesný tvar končí na t … (např. „ty jdeš“; „ty dost“), ale v některých případech jen -t (např. „ty jsi“; „thou shalt“)

a

Původně jsi byl prostě singulární protějšek množného zájmena ye … později jsi byl použit k vyjádření intimity …

a

Při mluvení k Bohu se používá známá forma … („ neformální “singulární forma druhé osoby v moderní řeči.)

Komentáře

• Zdá se, že “ kdo “ je nemístný aby toto vysvětlení bylo správné. Zdá se, kdo by místo toho měl být ty.
• @Lembik – Když se tě někdo zeptá, “ Kdo jsi jsi? Máte nějaké dotazy, že s vámi mluví? Co s tím má slovo kdo ? Je to podobné jako říkat které . Rozšířená nabídka je “ Po tomto způsobu se tedy modlete: Otče náš, který jsi v nebi, posvěť se jméno tvé, “ nebo “ „Modlete se tedy takto: Otče náš, který jsi v nebi, posvěť se jméno tvé. “ Není pochyb o tom, že je modlitba k Bohu.
• @Lembik Zkuste si představit „vy“ (nebo „ty“) před tím, než celá věc: „Ty, náš Otče, který jsi v nebi, je dokonale gramatické i v moderní angličtině. Před 400 lety, kdy byl vyroben KJV, to počáteční „vy“ nebylo nutné, aby stavba byla idiomatická; dnes je.
• V italštině říkáme (přeloženo): Náš otec, (kdo / to) jsi v nebi je požehnáno vaše jméno, vaše království přichází, vaše bude hotovo atd …
• Poznámka: „Já, který jsem tvůj otec“, „Ty, který jsi můj otec“, „Ty, který jsi můj otec“; ale srovnej „O Peter & Paul & Mary, ty, který jsi v obývacím pokoji, versus„ ten Jidáš, který je obývacím pokojem “ . Všimněte si, jak se poslední pár od sebe liší: kladný k oslovení v prvním, ale ne v druhém. „Já, Thomas, jsem připraven odejít.“ „My lidé jsme připraveni odejít.“ Prostě nemáte moc skloňování v angličtině, takže nejste zvyklí na více skloňovanou verzi.

lavní problém zde spočívá v tom, že původní řečtina používá formulář, který v angličtině neexistuje.Příslušná část řeckého textu zní:

Πάτερ ἡμῶν ὁ ἐν τοῖς οὐρανοῖς ·

Přeloženo přímo, slovo za slovem, to znamená:

Otče náš, ten na nebesích.

Nebo pro přiblížení skutečné angličtině:

Náš Otče, na nebesích.

ὁ ἐν τοῖς οὐρανοῖς nemá přímou ekvivalentní podobu v angličtině, doslovně znamená ten v nebi . Vlastně nebe , ale předpokládá se nějaká poetická licence. Hlavní je, že tam není žádné sloveso, text neříká „kdo je v nebi“, ale „ten v nebi“.

Jako @anongoodnurse již zdůrazněno , modlitba oslovuje Boha ve druhé osobě, proto je umění zcela správné a větu lze přeformulovat na:

Náš otec, ty , který jsi v nebi, se posvětil tvým jménem.

Komentáře

• Toto je velmi pěkná odpověď. “ Otec náš, ten na nebesích. “ je obzvláště užitečný.
• Musí to být opravdu hezké vědět Řecký. Kéž bych to udělal, ale místo toho jsem zvolil latinu. +1
• @anongoodnurse dobře, pomůže, když se stane být Řekem 🙂 V tomto konkrétním případě je věta srozumitelná každému moderátorovi řečtiny. Neznám víc starořečtiny než vy a dost možná méně.

Jak jste sami řekli : „Ty jsi“. „Náš Otče“ atd. Je název, kterým řečník oslovuje boha. Potvrzuje to další část „posvěť se jméno tvé“, která je v podstatě nadřazeným doplňkem tohoto názvu.

Takže je to skutečně konzistentní, i když ne forma, kterou jsme zvyklí slyšet v dnešní době a dále zatemňován spíše poetickým frázováním než jednoduchou prózou.

(Ve skutečnosti bych očekával, že moderní čtenář bude mít větší potíže s imperativním použitím „přijít“ a „udělat“ později v ta věta.)

Komentáře

• To nejsou imperativy; jsou to přítomné spojivky. Jeden nepřikazuje Pánu. Ne že by v obou případech existoval nějaký morfologický rozdíl od infinitivu.
• Hm. Možná. (Nemyslím si ‚ že to velí Pánu, ale tvrdím, že k tomu musí / musí dojít, což mě možná dostalo mimo trať.)
• Je to rozhodně spojovací způsob. Posvěceno být Tvé jméno, ne je . Imperativ: Posvěťte své jméno! nebo Posvěťte jeho jméno, vy všichni … . Atd.

Je to proto, že věta je vyvolání nebo adresa, nikoli prohlášení o Bohu:

Porovnejte „Náš Otec, který jsi v nebi, posvěť se jméno tvé“ s „Náš otec, který je v současné době v Paříži, je opravdu milý člověk.

Porovnejte také „Já, který jsem tady šéfem, vás vyhodím.“ „Já, kdo tady šéfuji, je špatně. Stejný princip.

Zdánlivě zvláštní gramatika naznačuje něco jako: „Náš Otče – ten v nebi, to není nějaký pozemský člověk – ať se tvé jméno stane svatým“

Zvláštnost je ale pravděpodobně zesílena, protože „ty / kdo jsi“ je archaický, takže vyniká.

Porovnejte větu jako je tato: „Ty, který jsi láskou mého života, jsi mi dal tolik štěstí!“ Ještě jednou se děje totéž.

Úryvek je napsán ve druhé osobě, kde se k Bohu chápe jako Otec (v řečtině Pater ). Druhá osoba vyžadovala sloveso jsou , ne t je . Dohoda je spíše osobní než číselná. Řecký text ve skutečnosti nemá žádné sloveso v přídavné frázi vyjádřené „Které umění v nebi.“ Řek nepotřeboval umění ani jsou , aby bylo jasné, kam se tento verš nachází, kde je Bůh. Latinskoamerická vulkánská fráze umístila sloveso ( es ). Autorizovaná verze Bible (verze King James 1611) byla anglickým překladem Vulgáty, a tak nesla sloveso do této ctěné verze. Pro formální adresu druhé osoby bylo použito sloveso art . Většina moderních překladů zachovává sloveso. Alespoň jeden ne– Překlad dobrých zpráv, 2. vydání, jednoduše říká: „Náš Otče v nebi.“

Komentáře

• Pater je Latinský. A další překlady jednoduše říkají: “ Otec v nebi …. “
• @medica pater (πατήρ) je ve skutečnosti řečtina pro otce a původní text této modlitby byl skutečně napsán v řečtině, takže latinská verze Pater je irelevantní.Garry má také docela pravdu v tom, že řecká verze nemá sloveso, v zásadě říká Náš otec, ten v nebi nebo ten, kdo je v nebi , pokud chcete.