Použití slova „Takže X jako Y“

Tak pošetilé, nerozumné nebo nepřiměřené aby byly zábavné.

Zde je několik dalších příkladů této konstrukce. Tentokrát v celých větách:

• Tato akce byla tak silná / krásná / bezmyšlenkovitá / děsivá, že způsobila, že se diváci rozplakali.

• Zpívala tak krásně / dojímavě, že přiměla své publikum, aby se dostalo k uličkám.

K těmto větám se vrátíme níže. Než se ale ponoříme, krátká odbočka:

Odklona

Některá slova, která nemají význam takového druhu, ve kterém se můžete podívat slovník lze interpretovat pouze z kontextu, ve kterém se vyskytují. Může to být fyzické prostředí nebo skutečná konverzace, ve které k nim dochází. Abyste je mohli interpretovat, musíte se často orientovat na pozici mluvčího nebo zamýšleného posluchače.

Příkladem jsou slova Já a vy . Pro ilustraci, I v okamžiku mluvení, když si to přečtete, se odkazuje na „Araucaria“. Znáte to, protože chápete, že slovo I směřuje k osobě, která mluví (nebo píše), aby ukázal, na koho se má odkazovat. Obecně řečeno slovo I neznamená Araucaria

Další podobné slovo je dnes . V okamžiku psaní dnes odkazuje na 26. června 2014 (britský letní čas). Pokud vyhledáte dnes ve slovníku, nevyhraje to „“ 26. června …. “ Abyste porozuměli dnes , orientujete se na pozici mluvčího v době, kdy mluvíte. Chápete, že den, na který mají v úmyslu odkazovat, je den, během kterého hovoří nebo hovořili. .

Termín pro tento druh jazykového ukazování je deixis . I a vy , tento a to , včera a zítra jsou deiktická slova. To je v tomto okamžiku užitečné slovo, které je třeba vzít v úvahu . Důležitým bodem zde je, že abychom pochopili to , potřebujeme nějakou formu kontextového vodítka, abychom pochopili, na co mluvčí odkazuje. Můžeme získat vodítko ze zbytku konverzace – nebo může to získat z fyzického prostředí, ve kterém se nacházíme.

Někdo například může říct Dej mi to , zatímco ukazuje na banán. Chápeme, že mluvčí používá t slovo to představuje určitý banán. Nerozumíme tomu však ze samotné konverzace, ale prostřednictvím mluvčího, který fyzicky směřuje k zamýšlenému referentovi. Pokud mluvčí stál u zelináře, nerozuměli bychom, na co odkazují, pokud by nemířili! Deictic slova jako která vyžadují, aby pro usnadnění jejich interpretace byla uvedena určitá stopa.

Takže (x)

Tehdy tak … jako . V dané definici je tak deiktická příslovce. Je to také příslovce stupně; ukazuje na velikost, rozsah, míru nebo stupeň vlastnosti. Tato vlastnost se obvykle objevuje ve větě pod rouškou přídavného jména:

• Tato akce byla tak silná / krásná / bezmyšlenkovitá / děsivá, že způsobila, že se diváci rozplakali .

Ve výše uvedeném příkladu tak syntakticky a sémanticky modifikuje adjektivum, které za ním následuje. Stejně jako u jiných příslovců stupně však i tento docela , spíše a extrémně , tak také běžně upravuje příslovce:

• Tančila tak energicky / krásně, že přiměla diváky …

Jak bylo uvedeno výše, so odkazuje na rozsah vlastnosti popsané ve slově, kterou syntakticky upravuje. Klíčové je, že v běžné větě (- ne vykřičník) musí mluvčí uvést, jak velká nebo malá je. Musí poskytnout nějaký druh indexu, který vysvětluje, jak velký je tento rozsah ve skutečnosti. Stejným způsobem, jaký jsme dříve probrali s tím , mohou tyto informace pocházet z prostředí, ve kterém se řečník nebo posluchač nachází, nebo mohou pocházet z textu samotné konverzace.

Například rybář, který vypráví svým přátelům o rybě, která se dostala pryč, může držet ruce před sebou a říci:

• “ Bylo to asi tak velké a mělo to …,

Nebo někdo, kdo chce naznačit, jak vysoká je konkrétní rostlina, může držet ruku nad zemí a říci:

• “ Je to tak vysoké …

Za kterými může brzy následovat:

• … a asi tak široký. “

Zde je index poskytován fyzicky rukama mluvčího.

Pokud taková ekologická stopa není dána, musí být v konverzaci uvedena přesná míra nebo míra, kterou slovo tak představuje. V konstrukci, o které mluvíme, je tento rozsah výslovně vysvětlen ve frázi začínající jako … . Zvažte následující příklad:

• Jeho uši byly tak velké, že zablokovaly slunce.

Zde fráze zablokovala slunce nám neřekne pouze potenciální výsledek situace uší. Samotný výsledek, jak je popsán ve frázi, plní jazykovou funkci poskytování požadovaného indexu pro „rozsah“ velkosti. Jinými slovy, má funkci informovat nás o „rozsahu“, který představuje příslovce so . Toto, jak jsme popsali, je povinnou součástí používání tohoto slova bez vykřičníků.

As …

Předložka as se často objevuje ve srovnávacích strukturách týkajících se rovnosti:

• as těžký jako slon.
• (ne) tak těžké zvíře jako slon.
• (ne) tak těžký jako slon.

V prvním příkladu si můžete všimnout, že existují dvě formy „jako“. První je příslovce stupně, která modifikuje adjektivum heavy . Druhá, kterou v současné době máme je předložka. Tento konkrétní as obvykle zavádí něco, co je nějakým způsobem vyrovnáno (nebo překonáno) jinou položkou ve větě. Takže ve větě:

• Bob je stejně vysoký jako Bertha.

… Bertha představuje entitu, jejíž „výška“ je alespoň vyrovnáno a možná překonáno Bobem. Ve všech těchto konstrukcích má fráze as funkci indexování, kde nastavuje určitý druh měřítka, které je splněno (nebo, pokud je zahrnuta negace, není splněno).

V tak (x), co se týče konstrukce (y) , tento test označuje intenzitu stupně příslovce tak . Říká nám, že „rozsah“ x-ness splňuje nebo překračuje úroveň nutnou k tomu, aby došlo k „y“.

As , stejně jako jiné předložky, může trvat různě doplňuje. Při použití s touto indexovací funkcí as často přebírá klauzuli, ve které byl odstraněn materiál – odrážející oddíly z nadřazené klauzule:

• Bob je stejně vysoký jako Bertha (je vysoká).
• Nebyla tak těžká jako slon (je těžká).
• Druhá strana nebyla takový úspěch jako první (strana byla úspěšná).

Avšak v takže (x), pokud jde o konstrukci (y) , tento typ materiálu se z hlavní klauzule neopakuje, ať už je či není vymazán. Konečná klauze zde není možná se stejným významem:

• Tančila tak krásně, že diváci tleskali. * (špatně)

Klauzule za as musí být nekonečná klauzule nekonečna. V uvedených příkladech všechny začínají slovem to . Bylo by lákavé si myslet, že to to zde vlastně patří k nějakému druhu co fráze. Ne!

To

Z negativních klauzulí je jednoduchý důkaz, který ukazuje, že to patří s následující frází slovesa , ne s as :

• tak malým jako [není vidět zřetelně bez lupy].

Slovo ne zde předchází to . Je to celá slovesná fráze následující po not , která byla negována.

Dále si všimněte, že ve všech so (x) as to (y) clauses:

• Hudba byla tak hrozná, že způsobila, že nadšenci stojte na místě.

Zde se rozumí předmět slovesa PŘÍČINA hudba. V takových větách je předmět podřízené věty vždy chápán jako stejný jako předmět v hlavní větě:

• Hudba byla tak hrozná, že (pro hudbu) způsobte, že se hýčkáři zastavili.

• Bylo to tak pošetilé, nerozumné a nepřiměřené, že (pro to) to bylo zábavné.

Pokud chceme představit úplně jiný předmět, je nutné, aby jej představil podřízený pro (relativně vzácný výskyt):

• Nebylo to tak závažné, aby vláda podnikla nějaké kroky.

Zde je předmětem hlavní klauzule to , které může odkazovat na konkrétní situace. Pro klauzuli o nekonečnu máme jiný předmět, vláda , a proto této klauzuli povinně předchází pro . To opět dokazuje, že to v této konstrukci je součástí slovesné fráze, není součástí idiomatické jak fráze.

„ so (x), pokud jde o (y) “ a „ so (x), které (y) “

Původní plakát uvedl, že tak (x) jako (y) a tak (x), že (y) konstrukce jsou podobné. Jsou, ale rozhodně nejsou stejné. Existují důležité sémantické a gramatické rozdíly. Nejprve se však podívejme na podobnosti. Za prvé, funkce klauzulí as a that jsou stejné. Oba poskytují index pro interpretaci příslovce so . Zadruhé, obě klauze popisují nějaký druh výsledku.

Jak však OP také uvedl, gramatika obou konstrukcí je odlišná. Zde je rozdíl: zaprvé, jak v první konstrukci je povinné, to ve druhé není:

• tak hloupé jako být zábavný.
• tak pošetilý být zábavný. * (špatně)
• tak hloupé, že je zábavné.
• tak hloupé, že je zábavné.

To odráží skutečnost, že protože v první konstrukci je předložka a vede frázi. To ve druhém je podřízený a pouze označuje frázi, která následuje, jako podřízený. Kromě toho je sloveso v konstrukci as , jak jsme si všimli, konečné. Nemá napjaté sloveso. Místo toho používá infinitiv. Klauzule nemůže sama o sobě obstát:

• Způsobit, že se rozplakala. (ne celá věta).

Klauzule označená to na druhé straně je konečná klauze se slovesem, které má čas. Klauzule může být samostatná věta:

• Je to zábavné.

Nakonec jsme si dříve všimli, že předmět v protože fráze je v tak (x) vynechána (y) věta. Téma v klauzuli s které kontrastně musí být zjevně uvedeno:

• Bylo to tak hloupé, že to bylo zábavné.
• Bylo to tak hloupé to to bylo zábavné.
• Bylo to tak pošetilé, že to bylo zábavné. * (špatně)

Tolik k gramatice. OP se také zajímalo o sémantiku jak a toho . Jak již bylo uvedeno výše, as zavádí určitý druh měřítka, které je splněno nebo překročeno. Zdá se, že nemá vůbec žádný význam – bod posílený skutečností, že nám to může úplně uniknout, aniž by to ovlivnilo význam věty. Podstatnější však je, že obě konstrukce neznamenají totéž. Nemají stejné hodnoty pravdy. Zvažte následující větu:

• Kobra mého mazlíčka měla jed tak silný, že kousnutím zabil dospělého dospělého za méně než třicet sekund.

Protože sloveso v podřízené větě je infinitiv, dává teoretický význam propozici, kterou zavádí. Tvrzení mohlo, ale nemusí, skutečně nastalo. Zobrazený výsledek, kterým je dospělý umírající na jed do třiceti sekund po uštknutí, je hypotetický, nikoli věcný ve smyslu popisu skutečného zemřelého jedince. V konstrukci s že je sloveso napnuto. To obvykle kóduje, že věta je považována za faktický stav věcí, nikoli za hypotetický. Porovnejte výše uvedený příklad s následujícím:

• Kobra mého mazlíčka měla jed tak silný, že jeho kousnutí zabilo dospělého dospělého za méně než třicet sekund.

Tato věta je spíše znepokojivější než ta první, protože zahrnuje faktickou, pomyslnou osudovost. Konstrukce so (x) k (y) implikuje fiktivní výsledek, tak (x), že (y) věta na druhé straně přináší faktický výsledek.

Závěr

V tak … pokud jde o věty, so je deiktická příslovce stupně. Takže přijímá svoji interpretaci z toho, že její intenzita je indexována pomyslným výsledkem (který může nebo nemusí být interpretován tak, že se skutečně stal). Tento výsledek je popsán v nefititní klauzi v čele s předložkou as . Tam, kde to následuje za předložkou, je předmět věty vynechán a je vykládán jako totožný s předmětem hlavní věty. Symbol to v této konstrukci je součástí nekonečné slovesné fráze, není součástí jak idiomu, ani jak podřízeného. Ačkoli tak… pokud jde o věty mají určité podobnosti s takže… že věty jsou věcně odlišné konstrukce, a to jak z hlediska smyslu, tak z hlediska formy.

Komentáře

• Díky !!To vše ‚ trvalo nějakou dobu, vážím si toho.
• @mathh Moje potěšení, překvapivě zajímavá a složitá otázka. Díky!
• To byla ODPOVĚĎ! Děkuji! ‚ Existuje problém s další otázkou, kterou

Slovo tak je příslovce, která v této souvislosti znamená v tak velkém rozsahu . Můžete například říci:

Řídil takže rychle, že ztratil kontrolu nad vozem.

Toto je smysl, který platí ve větě, kterou citujete. Fráze jaká je je jednoduše další způsob, jak říci že to je . Vaše věta tedy říká, že někdo je velmi pošetilý, a to do takové míry, že je zábavný.

Toto použití tak většinou nesouvisí s jeho použitím jako spojení, které znamená proto .