Proč říkáme NEúplné, ale nedokončené?

etymologický původ kořen slova není ve skutečnosti tak relevantní, jako to, zda koncovka přídavného jména pochází z latiny nebo z angličtiny.

Negativní předpona v – není v angličtině příliš produktivní ¹ : to znamená, že pro mluvčího je vzácné, když si vezme anglické adjektivum a připojí k němu in- nový negativní adjektivum. Místo toho se in- (nebo im-, ir-, nebo il- ) zobrazuje hlavně u slov, která již s touto předponou v latině existovala nebo francouzsky, než byly upraveny pro použití v angličtině. Například předtím, než bylo slovo nestabilita použito v angličtině, bylo instabilité použito ve francouzštině.

Jak ve své odpovědi uvádí John Lawler, uncompleted je odvozeno z minulého příčestí anglického slovesa complete, jak naznačuje přítomnost přípony -ed. Nebylo převzato přímo z latinského adjektiva.

Naproti tomu complete je poangličtěná forma latinského adjektiva completus , která odpovídala negativnímu adjektivu nekompletní (uvedené v latinském slovníku Lewise a Shorta, i když jako " pozdní lat. " slovo).

Realita je trochu komplikovanější, než naznačují předchozí odstavce. Jednak se zdá, že in- má měl určitou produktivitu v angličtině v kontextech, kde vytváří slovo, které vypadá, že mohlo pocházet z latiny nebo francouzštiny, i když ve skutečnosti neexistovalo ng latinského nebo francouzského slova tohoto tvaru. Příkladem tohoto typu může být slovo invariant : nejstarší citace Oxfordského anglického slovníku pro použití slova " invariant " v angličtině je z roku 1851, což je dříve než datum roku 1877 v Trésor de la langue française informatisé „položka pro invariant jako francouzské slovo.

Položka OED pro zápornou předponu in- naznačuje, že její použití se v průběhu času změnilo století a zmiňuje podstatné překrývání s používáním un- , což má za následek určité množství variací pro řadu slov:

V angličtině in- ( il-, im-, ir- ) je živá negativní přípona slov latinského nebo románského původu, která se volně používají, i když v latině se neobjevuje žádná odpovídající formace; při tomto použití se do určité míry zaměňuje se staroanglickým záporem un-, který se používá v rodných nebo důkladně naturalizovaných slovech, např. neopatrný, neopatrný, nepřátelský, neobřadní, nepřijatelný, nepřesný, nekomunikativní, nepřijatelný, neoddaný, nerozeznatelný. V takových případech praxe v 16. a 17. st. bylo upřednostnit formu s in-, např. nedostupný, nezpochybnitelný, nedostupný, ale moderní tendencí je omezit in- na slova zjevně odpovídající latinským typům a upřednostňovat ne- v ostatních případech, jako v neúspěšný, nejistý, neoblomný.

Pamatujte, že tento záznam " nemá dosud nebyl plně aktualizován (poprvé publikován v roce 1899) " a může obsahovat určité nepřesnosti. Myslím, že autor možná trochu zveličoval věci slovy " volně used ": Dixon, kterého jsem citoval výše a na který odkazuji níže, říká, že in- je " zřídka slouží k odvození nových [slov] " (str.73) a kategorizuje je jako " sotva produktivní " (str. 73–74).

Důležitou kategorií výjimek z pravidla, které jsem navrhl v této části, jsou adjektiva, která mají koncovky odvozené z latiny, ale přesto jsou s negována un-. Někteří dokonce mají odpovídající -ity podstatná jména začínající in-, jako nestabilní, neschopný, nerovný vs. nestabilita, neschopnost, nerovnost . Další příklady adjektiv s koncovkami odvozenými z latiny, ale anglická záporná předpona un- jsou neobvyklé, nereálné, nevědomé, bezohledné, ungenerous, ungracious, neatraktivní, nevýrazné, nereagující. nemám statistiky relativních frekvencí adjektiv, jako je tato, vs. adjektiv jako nemožné, nepřesné, necitlivé, netolerantní , které mají latinátovou zápornou předponu, která jde s jejich latinskými zakončeními. Obecně un- je častější než in- (podobně jako -able je častější než -ible ), takže konec -based " pravidlo " Navrhuji, aby o něm bylo možné uvažovat jako o pravidle, když slovo může začít in- spíše než pravidlo, kdy slovo pravděpodobně bude začínat in-. Související otázka: Proč můžeme použít " nedostatečné ", ale ne " nespecifické "?